recenze z www.tubera.cz
„Tahle řecká partička nebude českému posluchači asi až tak neznámou. Na tom má hlavní zásluhu Ossie a jeho tramvajárna, která před čtyřmi lety vložila do této neznámé kapely své naděje a vydala jim debutní desku „Pain Syndicate“.
Z mého pohledu se tehdy nejednalo o nic světoborného. Grindcore naroubovaný death metalem s ucházejícím zvukem, ale po skladatelské stránce dílko, po jehož poslechu mi v hlavě neuvázla ani nota. Bral jsem to tedy tak, že dobrý, ale když už to nikdy neuslyším, tak se vlastně vůbec nic nestane.
Proto když Slavebreed letos vyšlo druhé album „Dethrone The Architect“, opět pod logem s tramvají, nějak extra jsem to neprožíval. CD mělo původně vyjít již na letošním Obscenu, ale vzhledem k problému ve výrobě se tak nestalo a placka se objevila až několik dní po. Ke mně se CD dostalo na letošní Fekal Party, kde se Řekové předvedli i živě. Jejich set nebyl věru špatný, ale hlavně díky rozporuplnému výkonu vokalisty jsem od novinky očekával podobnou porci muziky jako na debutu.
Ovšem chyba lávky; „Dethrone The Architekt“ je o notný kus dál a hudebně i poněkud jinde než debut. Kratičké intro, řvoucí sirény a už se na vás valí nekompromisní porce grindcoru. Zvuk je bez chybičky a muzika nezní vůbec zle. Prvních pár válů vám proletí hlavou ani nevíte jak a budete si říkat: jo kurva, tohle je dobrý. Ovšem s nástupem titulní skladby „Dethrone The Architect“ to už je víc než dobrý. Tenhle song se pro mě stal jakýmsi mezníkem, kdy po povedených prvních šesti skladbách začíná skutečný grindcore armageddon, který skončí až s úderem posledního songu. Pryč jsou doby, kdy muzika Slavebreed čpěla death metalem. Tohle je ryzí grindcore inferno, naroubováné notnou dávkou energetického punku. O taneční tempa není nouze, stejně tak jako o rychlé sypačky, všechno jede jak po drátkách, prostě lahodná to krmě. Vokál je oproti live provedení taky jinde a jeho barevnost a variabilita krásně doplňuje už tak kvalitní hudbu.
Pokud jste slyšeli novou desku BUT a oslovila vás, tak věřte, že u Slavebreed tomu nebude jinak. Pokud BUT hrají old school grindcore se současným zvukem, tak Řekové drhnou řekněme moderní podobu grindcoru, ale mezi oběma kapelami najdete dosti společných rysů.
Pro mě byla tahle deska opravdu velkým překvapením, kdy se z alba, od které jsem toho moc neočekával, vyklubalo dílko, které stojí na špici současného evropského grindcoru.“
9,25/10
